Zaklínač 3 Divoký hon - recenze

Zaklínač 3 Divoký hon - recenze

Zaklínač 3 Divoký hon

O Geraltovi z Rivie, Bílem Vlkovi, Řezníkovi z Blavikenu nebo chcete-li po elfsku Gwynbleidd jste určitě slyšeli. Ať už díky proslulé fantasy sáze o Zaklínačovi, nebo nechvalně proslulému seriálu, a nebo konečně díky videohře, která asi nejvíce oslovuje mladé lidí. A právě třetí díl, který nemá vůbec nic společného s knihou, sám mistr Sapkowski nechtěl mít se hrou nic společného, eskaluje ze všeho nejvíc. Hra je sice již několik let na trhu, ale určitě spousta z vás ještě váhá, zda si ji koupit a zahrát. Neváhejte tedy a po přečtení následující recenze hru kupte (vždyť už se prodává za směšně nízkou cenu).

Musím znát předešlé Zaklínače?

Odpověď na otázku je ne, ale je velkou výhodou hrát předešlé díly. Možná, že dnes vám jednička přijde komická (ať už díky českému dabingu, nebo srandovnímu bojovému systému), dvojka je naopak SKVĚLÁ. Pokud se chcete rovnou vrhnout do trojky (bez dvojsmyslů), vyplatí si na internetu zjistit, do čeho jdete. Ve stručnosti. Geralt ztratil paměť a celý první a druhý díl si snaží vzpomenout, kdo je kdo a proč musí dělat to a to. Zkrátka to vypadá nějak podobně, jako nedělní ráno po brutálním večírku. Geralt by byl nejradši neutrální, přijímal zakázky a zabíjel topivce, ale to prostě nejde. Dál a dál se zaplétá do vysoké politiky, je nucen pracovat pro několik králů, kteří mezi sebou válčí. No a tak se to prostě najednou semele a Bílý vlk je požádán nilfgaardským císařem, kterého mimochodem dabuje skvělý Charles Dance (A.K.A. Tywin Lannister), aby mu přivedl Cirillu z Cintry. Ta totiž Umí věci, díky kterým by císař konečně získal Temerii. Jenže není to tak jednoduché. Po Ciri touží také Divoký hon. Ten představuje asi největší riziko pro všechny strany, ale jak to tak bývá, všechny strany jsou rozhádané a skutečný problém jim uniká. A chudák zaklínač musí rozhodovat za ně. Přesněji řečeno vy rozhodujete za zaklínače a to, jak se hra bude odvíjet je čistě ve vašich prstech.

Zaklínač 3 je opravdu VELKÁ hra

A to doslova. Vyhraďte si dost místa na harddisku a pokud hru budete stahovat ze Steamu a máte rychlý internet jako já, bude to trvat asi tak dva dny, než si hru zahrajete. Když tyto záležitosti překonáte, otevře se před vámi opravdu velký svět. Pro srovnání, měl by být 20x větší než Skyrim a 35x než předchozí Zaklínač. A to ještě nepočítám podmořský svět (jenom se nezapomenout včas nadechnout). Ale na to, abyste pravítkem měřili svět, asi čas mít nebudete. Temerie je země nekonečných příležitostí a určitě pro vás nebude problém se v ní na několik hodin nebo dnů ztratit. A vyplatí se to. Nejste-li hráč, který hraje hry na čas, rozhodně se v Zaklínačovi utopte, choďte od vesnice do vesnice a vyhledávejte zakázkové tabule s questy. Nejsou to klasické vedlejší úkoly typu: „Ve sklepě mám krysy a kvůli tomu nemůžu jít pro sud s pivem, protože se strašně bojím krys. A mí hosté mají už opravdu velkou žízeň. Můžeš tam zaklínači dojít? Bohatě se ti odměním.“ Dostanete například úkol zabít vlkodlaka, který terorizuje vesnici. Vy ho pomocí zaklínačských dovedností vypátráte, a když se s ním dáte do řeči, zjistíte, že za nic tak úplně nemůže. A záleží na vás, zdali se zachováte morálně správně, vlkodlaka proměníte zpět na kluka, který vám akorát poděkuje a odběhne rozbít hubu sedlákovi, protože mu sebral holku. Nebo se zachováte jako zaklínač, stříbrným mečem vlkodlaka rozsekáte na kousky a shrábnete odměnu (a ještě si řeknete o pár drobných navíc, protože řeknete, že ten souboj byl opravdu těžký). Samozřejmě nelze udělat každý úkl zcela originální, ale i po 30 hodinách hraní vás Zaklínač bude překvapovat stále s něčím novým.

Hratelnost a obtížnost

Úroveň obtížnosti si můžete nastavit sami, ale nebojte se dát si laťku trochu výš. Nemusíte si ji dávat úplně nejvýše (to byste z toho měli nové Dark Souls), ale pokud jste zvyklí na střední obtážnost, dejte si v Zaklínači vyšší střední. Sem tam nějaká smrt (když se třeba rozhodnete jít na podstatně více nabušeného trolla), ale jinak to jde. Když se zamyslím, asi nejčastější příčina mých smrtí byl buďto pád z hradby nebo zřícení ze skály společně s Klepnou.

Co se týče bojů, občas se vyplatí taktizovat (zvláště když vás čeká nějaký boss). Pěkně se si připravte několik lektvarů, dostatečnou zásobu kozích sýrů (když vám dojde Vlaštovka) a opravte a nabruste meč. Budete mít pak podstatně jednodušší život. Při boji se naučte také používat znamení. Z osobní zkušenosti jsem nejčastěji používal Quen, Aard a Ingi. Možná vám bude soubojový systém ze začátku připadat obtížný, ale pokud jste si prošli Zaklínačem 2, nebo alespoň tutoriálem, zvládnete to levou zadní. Cestou potkáte spousty pokladů, které musíte mít (panenka, železná tyč, rezavý hrnec). Jasně, jsou to určitě super věci, ale pozor. Snadno se může stát, že za chvíli nebudete moc chodit.

Nejste jen Gerald

Jak už asi víte, v pozdější fázi hry nehrajete jen za Geralta, ale i za Ciri. Ta je na rozdíl od Vlka rychlejší (no co Geralt už má svůj věk), takže když za ní bojujete, spoléháte hlavně na rychlost a na její jediný meč. Ciri se sice snaží dobře, ale rozhodně je zábavnější být Geraltem. Má totiž více schopností a Ciri je zde jenom jako nutná figurka v příběhu. Nechci ale říct zbytečná.

Postavy hodné a zlé a atmosféra v Zaklínači

Zaklínač je opravdu naplněný postavami, podobně jako ruský historický román. Na některé postavy nezapomenu do konce života. Namátkou můžu zmínit proutníka Marigolda, svůdnou Triss a Yennefer, Krvavého Barona a jeho Potracenku. Určitě si někoho stejně jako já oblíbíte a jen tak na ně nezapomenete. I někteří záporáci jsou vlastně sympaťáci. Například Čarodějnice, lišej, nebo polednice.

Při procházení krajinou na vás skutečně dýchá slovanský folkor. Nejen v názvech postav (Jeník, Mařenka) klasických příšerách (polednice, přízrak, upír), ale i v životě na vesnici. Rozhodně zajděte na vesnici, jděte do hospody na pár piv a několik panáků režné a zahrajte si Gwent. Za sebe musím říct, že jsem si ho až tolik neoblíbil, i když chápu a přijímám, že dal hře nový rozměr. Já na karetní hry moc nejsem. Hrát Gwent ale rozhodně není povinnost. Když máte jako zaklínač úkol: „zahraj si se mnou Gwent, poraz mě a já ti možná řeknu, kde je to co hledáš“, tak jsem radši přistoupil k násilnější metodě a dotyčnému dal pár ran pěstí. Pomohlo to. Co se týče dalšího výčtu ze slovanského způsobu života, s radostí vzpomínám na svatbu (vedlejší úkol), kde se dostanete do role ženicha a můžete si dělat úplně, co chcete. Nesmím zapomenout na skvělou hudbu, kterou si můžete pouštět i po skončení hry.

Může být něco víc než Zaklínač 3?

Na tuto otázku budeme hledat odpověď velmi těžko. Pokud jste milovníky fantasy, Zaklínač 3 bude pravděpodobně vaše modla. Jestli máte rádi hry, které vás překvapují, nechávají vám volnou ruku a nevadí vám, že v nich utopíte několik málo hodin, také budete Zaklínače opěvovat. On si to zaslouží. Jen těžko najdete další hru, která vypadá krásně, má velmi komplexní příběh a svět a hraje se dobře. Hře lze vytknout snad několik bugů. To bylo kritičtější v prvních dnech od vydání hry, dnes po několika updatech už je situace lepší, i když pořád lze něco najít. Zaklínač je a bude hrou, která udělala velkou díru do světa a ta díra tu ještě dlouho zůstane. A to je dobře.

Hodnocení

5
Klady
  • Propracovanost herního světa
  • Místní folkor
  • Grafika
  • Skvělé postavy a hudba
  • Hratelnost
Zápory
  • Některé mise za Ciri
  • Občasné bugy

Anketa: Který díl Zaklínače máte nejraději?

Diskuze

Jakub Svoboda | 04.07.2018 - 11:54 | „Zaklínač je opravdu naplněný postavami, podobně jako ruský historický román.“ :D :D

Další články