The Elder Scrolls V: Skyrim

The Elder Scrolls V: Skyrim - recenze

The Elder Scrolls V: Skyrim je prozatím poslední díl vysoce hodnocené herní série The Elder Scrolls. Poslední, nepočítáme-li odbočku TES: Online. Stovkami cen ověnčená hra z dílny Bethesda Softworks vyšla 11. 11. 2011. Žánrově ji můžeme označit jako single playerové, first person RPG s otevřeným světem. Celá série TES je orientována na realističnost, absolutní otevřenost herního světa a naprostou herní svobodu. Zpravidla tak trochu na úkor příběhu, alespoň v jeho tradičním pojetí. Ale pojďme to vzít postupně a o něco podrobněji.

Fantasy, jak má být

Jen málokterá herní série se může pyšnit tak komplexním, unikátním a propracovaným fantasy světem, jako The Elder Scrolls. Přesněji řečeno Bethesda jím nastavuje značně vysokou laťku pro fantasy žánr jako celek. Svou komplexnostní se svět TES může směle srovnávat se světy Tolkienova Pána prstenů či Sapkowského Zaklínače.

Příběhy jednotlivých dílů se odehrávají v místě zvaném Tamriel“, kontinentu nacházejícím se na planetě „Nirn“. Planetu Nirn jen tak mimochodem obíhají dva měsíce: „Masser“ a „Secunda“ - jak vidíte, žádný detail nebyl ponechán náhodě. Kontinent se skládá z 9 provincií a obývají ho kromě lidí různé humanoidní rasy. Mimo jiné: elfové, orkové, khajiité, argoniané, trpaslíci, obři, ... a také nespočet druhů zvířat a více či méně (spíš méně) přátelských stvoření. Tamriel má svůj vlastní kalendář, historii, mytologii, náboženství i politiku.

Vítejte ve Skyrimu

Pátý díl série nás zavede do chladné severské provincie Skyrim. Příběh je zasazen do roku 201 čtvrté éry, tedy 202 let po oblivionské krizi (příběh hry TES IV: Oblivion) a [spoiler] 196 let po tragické destrukci všemi milovaného Vvanderfellu Rudou horou. Skyrim se toho času zmítá v občanské válce, což jak se později ukáže, není jeho jediný problém. Po úvodní sekvenci se ocitáme v pevnosti „Helgen“. Ten, kdo hrál předchozí díly série, nebude překvapen, že ústřední postavou je trestanec beze jména a minulosti. Tentokrát navíc ve skutečně svízelné situaci - jen pár vteřin před popravou.

V první řadě své postavě vyberete jméno, pohlaví, rasu a upravíte její vzhled. V případě Skyrimu se nejedná jen o výběr z několika předdefinovaných vzhledů a účesu. Vývojáři nám tentokrát svěřili opravdu rozsáhlé možnosti úpravy obličeje, postavy a... nebojte, i účesu. Myslím, že se najdou mnozí, kteří jen tvorbou postavy nějakou tu hodinku stráví. Jakmile si připravíte hrdinu přesně podle svých představ, tak šup - hlavu na špalek. Co čert (a císařský legionář) nechtěl, ve chvíli, kdy se kat rozmáchne, objeví se nad pevností drak a začne s její důkladnou „přestavbou“. Poprava se odkládá.

Pro nás tím začíná první a v podstatě jediná povinná mise hry. Úkol je jednoduchý. Uteč z Helgenu. V průběhu jeho plnění se musíte rozhodnout, zda utečete s členem císařské armády nebo stormcloackského odboje (dvě strany stojící proti sobě v již zmíněné občanské válce). Toto rozhodnutí však nemá na další herní vývoj vliv. O tom, na jakou stranu se ve válce případně přidáte, se můžete rozhodnout později. První mise je zároveň pojata jako tutorial, ve kterém se seznámíte s ovládáním a základními herními principy. Po zdárném útěku z pevnosti se vám otevírá celý širý Skyrim. Od této chvíli je vše již zcela na vás.

Questy a příběhové linie

Jak bylo již z prvotních informací o hře jasné, ústřední herní linie se týká draků. Nemá smysl prozrazovat více. Jen řeknu, že tato linie je možná až překvapivě krátká. Důležité však je zdůraznit, že není zdaleka jediná. Příběhových linií je ve hře hned několik a je jen na vás, v jakém pořadí, zda paralelně či jednu po druhé a jestli vůbec, je budete procházet. V tomto máte zcela volnou ruku. Můžete studovat na magické či bardské univerzitě, pomoci ukončit občanskou válku, přidat se do cechů či zločineckých organizací a stoupat v jejich hierarchii. Nebo se můžete jen tak potulovat Skyrimem, objevovat jeho zákoutí, sbírat přísady na lektvary, hledat ukryté poklady, pomáhat prostým občanům (někdy stačí jen naštípat dříví nebo - tradičně - vyčistit sklep od obřích krys) a plnit nespočet jednorázových a mnohdy velmi nápaditých vedlejších úkolů. O něco méně nápadité jsou dungeony. Zpravidla jen procházíte nekonečné tunely a podzemní místnosti a bojujete s hordami zombíků/mumií, kterým se ve Skyrimu říká „draugři“. Tu a tam musíte vyřešit některou (z celkového počtu cca dvou typů) hádanek.

Pokud jste fanoušci příběhově orientovaných her, pravděpodobně budete v tomto ohledu zklamáni. Skyrim neobsahuje žádné příběhové videosekvence, žádné vypravěče ani průvodce, kteří by vás vedli za ruku a v postatě žádný celistvý příběh. Jste necháni na pospas svému osudu. Mozaika příběhu se střípek po střípku skládá ze situací, se kterými se ve hře setkáte a rozhodnutí, která učiníte. O okolnostech se dozvídáte z dialogů či knih. Váš příběh se pak ve finále stane jen dalším střípkem v mozaice tisíce let trvající historie Tamrielu. Nic víc, nic míň.

Otevřený, interaktivní, ale tak trochu prázdný svět

Bethesda svými hrami de facto předefinovala pojem „otevřený svět“. Tradičně vám dává k dispozici skutečně velkorysý prostor, který není (až na výjimky) rozdělen na jednotlivé mapy/lokace a ani ho nemusíte postupně „odemykat“. Od samého začátku téměř nenajdete místo, které nemůžete navštívit, postavu, se kterou nemůžete promluvit či bojovat, předmět, který nemůžete sebrat či přemístit. Přidáme-li k tomu možnost koupit a vybavit dům, oženit se/vdát se/uzavřít svazek s osobou stejného pohlaví, díky DLC Hearthfire navíc také postavit dům, adoptovat děti, pěstovat rostliny a domácí zvířata či vařit domácí jídla, nabízí se otázka, jestli se ještě jedná o RPG nebo spíše o simulátor fantasy světa.

Většinu rozlehlého Skyrimu tvoří příroda. Ze začátku jistě budete uneseni z dechberoucích výhledů z hor, širých plání i hlubokých lesů plných zvěře. To vše protkané nespočtem jeskyní, pevností, zřícenin, mohyl, tu a tam i obydlených samot, vesniček či měst. Kulisy jsou to vskutku nádherné a velkolepé. Zde není co vytknout. Cestování mezi jednotlivými lokacemi je vyřešeno vcelku pohodlně a efektivně. Co se bohužel vývojářům nepodařilo, je vdechnout do těchto kulis dostatek života. V přírodních oblastech se čas od času utkáte s hladovou zvěří, zloději či bandity. Z přátelských NPC narazíte maximálně na lovce či náhodné pocestné s minimální nebo žádnou možností interakce. Na jednu stranu to vzhledem k zasazení do pusté severské země není nic až tak divného, na druhou stranu exteriéry působí poměrně sterilním, prázdným a v podstatě „mrtvým“ dojmem. Nepočetné postavy ve vesnicích a městech vesměs jen bezcílně bloudí, případně se znuděně opírají o pulty v obchodech či na tržištích a pokud kolem nich procházíte, sem tam vás počastují nějakou rasistickou poznámkou, popř. utrousí jednu z mála automatických hlášek. Třeba tu o šípu v koleni. Dialogů a interakcí mezi nimi je naprosté minimum a to zpravidla jen v rámci jednorázových sekvencí, které vás uvedou do lokálního děje. Co se dle mého názoru nepovedlo vůbec je vykreslení oné, již několikrát zmíněné, občanské války. O té se sice dozvídáme v mnoha dialozích, ale kromě několika questů a zcela ojedinělých náhodných událostí v exteriérech se s ní prakticky nesetkáme. V těchto ohledech má hra co dohánět např. oproti libovolnému dílu konkurenčního Zaklínače.

K samotnému hraní...

Jak již bylo v úvodu zmíněno, hraní primárně probíhá ve first person režimu. Vývojáři také umožnili snadno přejít do pohledu třetí osoby a omezeně korigovat vzdálenost kamery od postavy. Jedná se ale spíše o estetickou záležitost, kterou v praxi nevyužijete a to zejména díky manuálně ovládané kameře, která je v soubojích prakticky nepoužitelná. Oceníte ji snad jen, když si budete chtít udělat „selfie“ screenshot.

Na rozdíl od mnoha tradičních RPG titulů zde nesbíráte obecné zkušenostní body a nerozdělujete je do dovedností, dle vlastního uvážení. Zde vývojáři vsadili na logiku věci a dovednosti se zlepšují především na základě jejich praktického užívání. Pokud bojujete s krátkou čepelí, zlepšuje se vám dovednost boje s krátkou čepelí. Pokud nosíte lehkou zbroj, zlepšuje se vám dovednost užívání lehké zbroje. Pokud nepřátele likvidujete destruktivní magií, zlepšuje se vám dovednost destruktivní magie. A tak dále. Jednoduché, že? Dovedností je ve hře tradičně mnoho. Kromě již zmíněných namátkou také: alchymie, očarování, kovářství, přesvědčování, plížení, vybírání kapes, vyháčkování zámků, ... Při přechodu na vyšší level si pouze vybíráte, kterou z trojice „fyziologických“ statistik (zdraví, výdrž, magicka) si vylepšíte a získáváte body pro odemykání speciálních úrovní zmíněných dovedností.

Většina fanoušků se jistě shodne na tom, že Skyrim nepatří mezi nejtěžší hry. Setkal jsem se dokonce s názorem, že jeden z mála způsobů, jak ve hře zemřít je nechtěný pád ze skály. Pravda je, že vzhledem k členitosti terénu se tyto nehody skutečně stávají. Stejně tak je pravda, že obtížných situací a tuhých „bossů“ je ve hře minimum. Ke snadné hratelnosti přispívá i fakt, že je hru možné kdykoliv uložit/načíst nebo přerušit souboj pouhým otevřením inventáře. Následně si můžete doplnit zdraví vypitím léčivého lektvaru nebo snězením některé z mnoha dostupných potravin. Jinými slovy, když vás někde v hrobce přepadne třeba draugr death overlord a poteče vám do bot, nepanikařte. V klídku si otevřete inventář a snězte řekněme 15 jablek, 20 mrkví, 30 bochníků chleba v celku, 10 dvoukilových bloků sýra, pečené kuřátko a uzeného lososa. Dorazit se můžete domácím jablečným koláčem. A aby vám jídlo lépe klouzalo do krku, nezapomeňte na lahvinku argonijského vína nebo vyhlášené medoviny od Black-Briarů. Overlord počká.

Souboje v reálném čase jdou vést několika způsoby: kradmé útoky zblízka či na dálku; boj na dálku s lukem; boj na blízko s různými typy zbraní a zbroje; boj s využitím magie. Praktické je tyto způsoby kombinovat. Nečekejte však dlouhé, taktické souboje. Zpravidla rozhoduje rychlost a mnohdy náhoda. Chyby a výpadky AI bohužel nejsou ani po mnoha patchích výjimkou.

Jednou z věcí, která je hře často vytýkána, je nepřehledný inventář. Vzhledem k tunám předmětů, které hra nabízí a které pravý dobrodruh, navzdory nepříjemnému omezení pohybu při přetížení, nenechá jen tak ležet v jeskyni, je zde rozhodně hodně co zlepšovat. Přepínání mezi jednotlivými zbraněmi a kouzly, kterých je ve hře přehršel, způsobí spíše přepínání vašich nervů. Nepomáhá ani možnost rychlé volby z předem navolených „oblíbených“ předmětů a kouzel. Bethesda na to dosud nezareagovala a tak si fanoušci museli pomoci sami. Přehlednější inventář je dostupný jako neoficiální herní mód. Když už jsme u těch módů... Bethesda krátce po vydání hry zpřístupnila tzv. „Creation Kit“, který umožňuje snadnou tvorbu modifikací. Díky tomu vznikly doslova tisíce více či méně profesionálních módů, které do hry přidávají nové stavby, postavy, úkoly i celé příběhové linie.

Grafika a HW náročnost

Je těžké téměř 7 let po vydání objektivně hodnotit grafickou stránku hry. Na svou dobu a s ohledem na rozsah hry vývojáři nabídli poměrně slušné grafické zpracování. Vyčítány jim často byly méně propracované detaily textur nebo zpracování některých, zejména přírodní, objektů. V době vydání jste si hru na jen tak ledajakém PC na plné detaily nevychutnali. Vývojáři postupně přidali „HD“ patch a v roce 2016 vydali kompletní grafický remaster nazvaný „Special Edition“. Bohužel se nejedná o upgrade, nýbrž o samostanou hru, kterou si musíte samostatně zakoupit. A není levná. HW nároky této verze navíc nejsou ani dnes nízké.

Shrnutí

The Elder Scrolls V: Skyrim nenabízí strhující příběh ani náročné taktické souboje. Nabízí však komplexní a otevřený fantasy svět, který nemá obdoby a který si po pár hodinách hraní jednoduše zamilujete. Důraz klade na realističnost a dává vám naprostou volnost v tom co, kdy a jak v něm podniknete. Řada příběhových linii i nespočet vedlejších questů přináší stovky hodin skvělé zábavy. To vše v nádherně zpracovaných kulisách hornaté severské země. Za mě jednoznačně jedna z nejlepších her všech dob.

Hodnocení

5
Klady
  • unikátní, do detailu propracovaný fantasy svět;
  • velikost a herní doba;
  • originální a zábavné questy;
  • absolutní otevřenost, interaktivita a volnost;
Zápory
  • bugy a výpadky AI;
  • nudné dungeony;
  • nevyužitý potenciál "živoucího" světa;
  • nepřehledný inventář;

Anketa: Na kterou stranu občanské války ve Skyrimu jste se přidali?

Diskuze

Marek Nekola | 22.02.2018 - 20:23 | Nic nevíš. To já jsem hrál Skyrim, když jsi ty byl ještě v plenkách... pak jsem to dostal šípem do...
Tomáš Loreth | 22.02.2018 - 13:08 | Kdo se přidal ke Stormcloackům je zrádce Skyrimu.

Další články